Když se zasteskne po těch, co už tu nejsou
Dušičky! Je překrásně dnes venku, ale navzdory tomu, že svítí slunce a příroda doslova čaruje, mám nostalgickou náladu. Není mi dvacet a už vím, jak "chutná" ztráta. Jak bolí beznaděj. Vím, jaké to je, když se musíte smířit s tím, že milovaná bytost je navždy pryč.
Je překrásně dnes venku, ale navzdory tomu, že svítí slunce a příroda
doslova čaruje, mám nostalgickou náladu.
Není mi dvacet a už vím, jak "chutná" ztráta. Jak bolí beznaděj. Vím, jaké to je, když se musíte smířit s tím, že milovaná bytost je navždy pryč. Smířit se s tím, co všechno jste jí nestihli říct a po malých krůčcích se naučit žít dál. Dál bez ní, bez jejího hlasu, dotyků...
Pomáhá vědomí toho, že dokud budu žít já a ti, kteří ji měli rádi a vzpomínají na ni s láskou, bude tu stále - jen v jiné formě. Milé vzpomínky budou hřát jako ta nejhebčí šála, do které se dá zachumlat a cítit se v bezpečí.
Z tohoto důvodu neuznávám hřbitovy. Proč má být smrt depresivní? Proč ji má doprovázet studená kamenná deska, kříž a chrizantémy?
Ne. Milovaná bytost - její duše je pryč, jinde, v bezpečí, tam kde nic nebolí a nejsou starosti. My, co jsme tu zůstali a máme ještě nějaké úkoly, si její otisk neseme v sobě dál.
Nepotřebuju stát v dušičkových kolonách a prát se v květinářství o poslední věnec. Zapálím si svíčku doma během roku kdykoliv chci, podívám se na jednu z mnoha fotek a vzpomínám. V dobrém.
Přemýšlím, jak mě osoba, vedle které jsem měla tu čest nějaký čas žít, obohatila, co mě naučila. Jak mohu ten odkaz dál využít a posílit, aby stejně tak mohl být předán i mnou.
Věřím, že to něco, co neumíme pojmenovat, říkejme tomu třeba duše, nezaniká a znovu se vrací. Do jiného těla, zcela bez vzpomínek, aby byla znovu vystavena podobným zkouškám, ve kterých minule selhala. Proto je téměř jisté, že se s těmi, kteří mě opustili, zase jednou setkám. Bohužel si nebudeme nic pamatovat, ale stane se to...
Ponaučení, které nám smrt dává, je uvědomění si, že bychom měli umět odpouštět, a že jakákoliv zlá energie, kterou vůči někomu vyšleme se nám vrátí jako bumerang a třeba ještě v horší formě. Proto se k sobě chovejme hezky a s láskou a pochopením. Život je velmi křehký a člověk nikdy neví, která slova už nikdy nestihne říct...